| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-11-04 - 2023-11-08
Tříetapový běh 184 km: Podzimní údolí Dyje v Rakousku
Účast: Dvořák Štěpán
Proběhnutí pozdně podzimní krajinou údolím proti proudu řeky Dyje od přírodní rezervace Bílý kříž u státní hranice s Rakouskem přes obce Drosendorf, Eibenstein, Raabs, Karlstein, Dobesberg a Waidhofen an der Thaya rozdělené na tři samostatné okruhy.
Již nějakou dobu jsem si říkal, že bych se po delší době opět na podzim proběhl a natočil video v Rakousku kolem řeky Thaya (Dyje), kde se nachází po většinou listnaté stromy, které se právě na podzim krásně zbarvují. V předchozích týdnech jsem běhal kolem Dyje u nás v Česku, tak se vyšší část toku u našich jižních sousedů přímo vybízela. I když v říjnu moc slunečních dnů nebylo, na začátku listopadu se počasí umoudřilo. Jakmile předpověď ukázala oblohu bez mraků, plán byl jasný. V sobotu brzy ráno jsem si přivstal a přejel autem na jih k česko-rakouské státní hranici, kde řeka Dyje začíná svou cestu na našem území.
Od Grázlovy vyhlídky v přírodní rezervaci Bílý kříž jsem proti proudu řeky Dyje zamířil do Rakouska, kde se jmenuje Thaya. Navštívil jsem skalní vyhlídku Julienhöhe a poté seběhl do města Drosendorf (Drozdovice). Následně jsem se přes obec Elsern dostal do obce Eibenstein (Ivanov), kde jsem kvůli zapadajícímu slunci okruh výrazně zkrátil a vrátil se po opačném břehu zpátky k autu. Protože jsem ale potřeboval dotočit i další místa, využil jsem opět pěkného počasí a do obce Eibenstein se vrátil o dva dny později. Stále kolem řeky Thay (Dyje) jsem se dostal pod zříceninu hradu Kollmitz (Chlumec), od které jsem přeběhl do města Raabs an der Thaya (Rakousy nad Dyjí). Jakmile mi zapadlo slunce, vrátil jsem se opět po druhém břehu zpátky k autu. I když jsem tím měl původní plán splněný, vrátil jsem se ještě jednou o další dva dny později a vyrazil do třetí části, kterou jsem původně vůbec nezamýšlel.
Z města Raabs an der Thaya (Rakousy nad Dyjí) jsem údolím proti proudu řeky Deutsche Thay (Rakouská Dyje) pokračoval přes obec Karlstein an der Thaya (Karlštejn nad Dyjí) až do obce Dobesberg, kde mi zapadlo slunce. Výjimečně jsem se nevracel a pokračoval až do města Waidhofen an der Thaya (Bejdov nad Dyjí), kde jsem opustil řeku, a přes kopec Predigtstuhl (720) se v noci vrátil do města Raabs an der Thaya. Z původně jednodenního běhu se neplánovaně vyklubaly tři krásné běžecké dny, které jsem strávil v údolí řeky Dyje v Rakousku. Jen bylo znát, že podzim už je na ústupu, protože každý den mě přišlo, že je na stromech čím dál méně barevného listí.
Článek
Etapa 1 - 2023-11-04 - Sobota
Podzimní dny jsou velmi krátké, takže v sobotu vstávám už v pět hodin ráno. Po snídani a nachystání věcí přejíždím ještě za šera autem na jih ke státní hranici s Rakouskem, kde do České republiky vtéká řeka Dyje, proti jejímuž proudu mám v plánu se proběhnout, a kromě fotek natočit i video. Podobný nápad jsem uskutečnil už v roce 2018. Tenkrát jsem ale bohužel měl bolesti pat, neznal jsem krajinu, a ještě si ke konci rozbil foťák, takže výsledné video se mi moc nelíbilo a běh si neužil. Od té doby už jsem údolí několikrát proběhl a postupně objevil několik nových zajímavých míst, která chci dneska všechny navštívit. Auto nechávám kousek za obci Vratěnín a přesně o půl osmé ráno vybíhám pod naprosto azurovou oblohou se svítím sluncem.
Asi po půl hodině se dostávám na moji oblíbenou Grázlovu vyhlídku v přírodní rezervaci Bílý kříž. Mám obrovské štěstí, protože okraj skály je poslední místo, kam ještě dopadají sluneční paprsky. Níže už je pouze bílá mlha. Mám tak pro mě naprosto unikátní pohled, protože mlhu jsem zde nikdy neviděl. Pokračovat dolů do mlhy nemá smysl, takže na vyhlídce strávím více než hodinu, kdy si celou jedinečnost náramně užívám. Mezitím se mlha v údolí pozvolna rozplynula, takže mám výhled na řeku Dyje, která právě v tomto místě vtéká z Rakouska do České republiky. Po starém dřevěném žebříku, který si zde pamatuji už jako dítě, sbíhám dolů k řece, kde se nachází velká bílá skála, která se využívá k lezení. Zamířím proti proudu Dyje a dostávám se do Rakouska, kde se řeka jmenuje Thaya.
Hned za hranicemi probíhám malou obcí Unterthürnau, od které stoupám na skálu Julienhöhe. Na okraji skály se nachází turistický přístřešek, od kterého mám výhled zpátky do údolí i na město Drosendorf (Drozdovice), kam následně seběhnu. Centrální část města je zajímavá tím, že je přístupná pouze od východu kolem zámku, protože z ostatních tří světových stran teče řeka, přes kterou není žádný most. Na protějším břehu ovšem vede krásná mírně náročná turistická cesta, kterou pro dnešek ovšem vynechávám. Město Drozendorf se vyznačuje téměř kompletně zachovalým středověkým opevněním, které je nejdochovanějším v celém Rakousku. Městské hradby, obklopující historické centrum oválného tvaru, přerušují na celkové délce 1,7 km pouze dvě městské brány. Po více než dvou hodinách, kdy jenom hodinu jsem strávil v zámeckém parku, Drosendorf opouštím. Nepokračuji ovšem kolem řeky po značené turistické cestě, která mi přijde zbytečně dlouhá a nezajímavá, ale mířím lesem nahoru a následně přes pole do obce Elsern.
Protože je dávno po jedné hodině odpolední, mám obrovské zpoždění. Za obcí Unterpfaffendorf sbíhám zpátky do údolí, kde se dostávám do obce Eibenstein (Ivanov), nad kterou se nachází trochu komplikovaněji přístupná stejnojmenná zřícenina. Když se po obhlédnutí hradu, pocházejícího z roku 1194, dostanu do obce na dně údolí, slunce se akorát schová za vysoké svahy. Protože pokračovat podle plánu nemá vůbec smysl, začnu se po opačném břehu vracet zpátky k autu. Za obci Primmersdorf vystoupám do obce Autendorf, kde už je tma, takže dál pokračuji s čelovkou. Opět kolem města Drosendorf, tentokrát ale po dříve zmiňované krásné turistické cestě, se dostávám do obce Luden nedaleko státní hranice. Vrátím se do České republiky, kde už jen proběhnu obcí Vratěnín a v devět hodin večer jsem u auta, kterým odjíždím domů. Naštěstí podle předpovědi by mělo za dva dny opět krásně svítit slunce, takže doufám, že se vrátím, abych původní trasu dokončil.
Etapa 2 - 2023-11-06 - Pondělí
V pondělí je podle předpovědi už od noci opravdu jasná obloha, takže opět brzy ráno odjíždím autem tam, kde jsem minule skončil. Druhou část okruhu zahajuji o půl desáté v rakouské obci Eibenstein (Ivanov). Nejprve se ale kousek vracím, abych se opětovně podíval nahoru ke zřícenině hradu Eibenstein. Původně byl hrad mnohem větší, ale v roce 1867 byla značná část severních zdí stržena dolů do řeky. Už v té době byl ale hrad dávno zpustošený vzbouřenými rolníky. Z vršku zříceniny mám dopoledne výhled na sluncem nasvícenou obec Eibenstein. Vracím se zpátky dolů a přímo v obci navštěvuji farní kostel sv. Ägyd, který stojí na tak prudkém kopci, že nahoru dokonce jezdí venkovní výtah. Kousek od kostela se dole na louce nachází obrovská železná socha motorkáře (Motorrad Angel), kde se každoročně odehrává setkání motorkářů. Tím opouštím civilizaci a pokračuji po turistické cestě dál proti proudy řeky Thaya (Dyje) hlouběji do Rakouska.
Následujících 5 km se pohybuji po krásné ale náročné cestě na úbočí údolí stále na dohled od řeky. Jediné, co mě trochu trápí, jsou mraky, které se začaly objevovat a kvůli kterým musím častokrát čekat, abych měl slunečný záběr. Cesta se nachází většinou na západní straně, kde dopoledne moc nesvítí, takže mi kvůli mokrým kamenům občas podklouznou boty a já jsem rám, že se nerozbiji o kamenitou cestu. Chvíli před polednem se dostávám pod skálu Uhufelsen (Soví skála), kde jsem na konci jara objevil krátkou zajištěnou cestu přes menší skálu Jungfernfelsen (Dívčí nebo panenská skála) těsně nad vodou. Po jejím přetraverzování proběhnu pod obřím převisem Sauschneiderhalbhöhle (Sauschneiderova polojeskyně), osázeným fixním jištěním kvůli lezení ve stropě, a dostávám se přímo pod zříceninu hradu Kollmitz (Chlumec). Místo k hradu ale stoupám nahoru na opačné straně údolí, kde se nachází skála Burgblick, ze které je krásný výhled nejen na zříceninu ale i údolní obec Kollmitzgraben. Bohužel tato oblast natočená přímo na jih už je téměř bez listí, takže bych ani nepoznal, že je ještě podzim.
Vracím se dolů k řece, odkud již stoupám ke hradu, který si celý projdu. První písemné zmínky o poměrně rozsáhlém paláci spadají do 12. století. V následujících stoletích se majitelé i účel paláce měnil až do roku 1708, kdy zanikl a byl dokonce zdrojem kamene pro okolní stavby. Kousek nad hradem probíhám skrz Böhmische Mauer (Českou zeď), která spojuje oba skalní okraje údolí a chránila tak ve své době hrad z vrchu od severu před útokem armády českého vojevůdce Jiřího z Poděbrad. Ještě výše se potom nachází vrchol skály Uhufelsen (Výří skála), ze kterého mám krásný výhled do údolí řeky Thaya, odkud jsem přiběhl. A protože kopec je to opravdu velký, ještě výše se nachází Klingerovo mausoleum, které je sice zavřené, ale je od něj také výhled do údolí. Tím pro mě skončila ta nejsložitější část trasy. Na následujících 4 km už jen pozvolna klesám krásnou širokou cestou zpátky k řece do města Raabs an der Thaya (Rakousy nad Dyjí).
Protože se opět jedná o údolní město, už hodinu před západem slunce zde mám vše pokryté stínem. Vystoupám kolem zámku Raabs an der Thaya nahoru nad město, kde si dám již po tmě a s čelovku asi 10km okruh kolem řeky. Poté, co se vrátím do Raabsu, zamířím zpátky k autu. Opět jako předchozí den to ale beru po opačném břehu. Dostávám se do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. Proti proudu potoka Seebsbach stoupám po neuvěřitelně členité cestě asi 6 km až do obce Aigen poblíž větrné elektrárny. Tam odbočím na silnici a rychlým tempem sbíhám přes obec Sauggern zpátky k řece Thaya pod hradem Kollmitz, kde jsem byl chvíli po poledni. Na druhém břehu opět kolem hradu stoupám po lesní cestě do obce Kollmitzdörfl, za kterou mě čeká poslední 5 km dlouhé sbíhání zpátky dolů do obce Eibenstein. Místo k autu ale ještě naposledy stoupám ke zřícenině hradu Eibenstein, abych pomocí stativu pořídil fotku nasvícené noční obce. Stejně jako o pár dní dříve u Vranovské přehrady přímo po pořízení poslední fotky zhasne noční osvětlení hradu. Potom už se vracím k autu a před půlnocí odjíždím domů. Ačkoli mám původní trasu dokončenou, celou cestu domů mě hlodá myšlenka, že bych mohl využít rozdělení trasy, a ještě se jednou vrátit a pokračovat dál kolem řeky.
Etapa 3 - 2023-11-08 - Středa
O další dva dny později je už od noci obloha opět jasná, takže toho využívám, a ještě jednou vyrážím hned ráno do Rakouska. Auto nechávám na východním okraji města Raabs an der Thaya (Rakousy nad Dyjí), abych si ho mohl celé proběhnout. Opět tedy mířím k výraznému hradu uprostřed města. Protáhlý hrad z 11. století, stojící na skále nad řekou, se nazývá stejně jako město. Jméno Raabs an der Thaya se často zkracuje jen na Raabs (Rakous), což je zároveň původ českého i slovenského názvu pro celé Rakousko. Hned pod hradem se potom nachází soutok dvou řek, přesněji dvou řeky Dyje. Od severu z České republiky Mährische Thaya (Moravská Dyje) vtéká do Deutsche Thaya (Rakouská Dyje), která dál pokračuje už jen jako Thaya (Dyje). A právě kolem této Dyje jsem běžel v předchozích dnech a v České republice na ní leží Vranovská přehrada, národní park Podyjí a vodní nádrž Nové Mlýny. Konec Dyje leží na trojmezí Česko - Slovensko - Rakousko, kde vtéká do řeky Morava.
Po opuštění města tedy dál pokračuji proti proudu Deutsche Thaya. Následujících 5 km je nádherných. Členitá turistická cesta vede po obou březích v těsné blízkosti řeky, kde se nachází několik velkých skal, na kterých se provozuje lezení. Jakmile se ale dostanu k osadě Hahnmühle, terénní cestička skončí na silnici, po které pokračuji dál až do obce Liebnitz. Zde zavzpomínám na krtinec, na který mně v roce 2018 spadl foťák a bylo po něm. Proběhnu pod zříceninou hradu Buchenstein a po polní cestě se dostávám do obce Speisendorf. Je chvíli po poledni a oblohu začínají zakrývat velké černé mraky. Po dalších pár kilometrech přibíhám do města Karlstein an der Thaya (Karlštejn nad Dyjí), kde mě hned na okraji přivítá vysoko nad silnicí stejnojmenný zámek. Protože jsem se k němu vylezl po stráni podívat, tak musím konstatovat, že nejlepší pohled na něj je zdola od silnice. Zámek je totiž nepřístupný a z vršku od polí na něj není téměř vidět. První písemné zmínky o zámku pocházejí z roku 1112, kdy byl ještě nazýván Chadelstain. Pro mě osobně je to třetí Karlštejn, který znám. Zbývající dva jsou nejznámější státní hrad Karlštejn nedaleko Prahy, okolo kterého jsem probíhal na jaře a malý lovecký zámeček Karlštejn, u kterého se občas zastavím, když běhám ve Žďárských vrších.
Stále pokračuji po turistické cestě, která už jen výjimečně navštíví řeku a více vede po silnicích. Za obcí Hohenwarth oblohu zakryje hustá oblačnost, takže následujících několik kilometrů pokračuji zastíněnou krajinou. Až tak moc mi to nevadí, protože už se pohybuji jen po silnicích, kde stejně nic zajímavého není. Když se asi po hodině dostanu opět k řece odbočuji na okružní cyklotrasu Thayarunde, která začíná v českém městě Slavonice a pokračuje 111 km hlouběji do Rakouska, kde se otáčí a v druhé polovině se přes město Raabs an der Thaya vrací zpět. A právě 60km úsek mezi Slavonicemi a rakouským městem Waidhofen an der Thaya (Bejdov nad Dyjí), po kterém právě běžím, byl vybudován na bývalé železniční trati, takže je rovinatý bez jakéhokoli většího převýšení. Po 16. hodině, když sbíhám do obce Dobesberg, tak se pro dnešní den naposledy krátce objeví slunce a vše krásně nasvítí červenou barvou. Potom zmizí za horizontem. Ačkoli se nacházím přibližně v polovině trasy, výjimečně se nezačnu vracet, ale pokračuji dál místy, kde jsem ještě nikdy nebyl.
Opustil jsem cyklostezku, schoval klobouk i sluneční brýle a už s čelovkou stoupám na kopec po sjezdovce Maiswald-Schilift. Potom následuje několik kilometrů po úbočí, ze kterého mám výhled západním směrem na svítící obce dole u řeky. Když seběhnu opět dolů, dostávám se do obce Thaya, kde vytahuji blikačku a dalších 6 km opět pokračuji po cyklotrase Thayarunde až do města Waidhofen an der Thaya. Proběhnu přes náměstí a po 55 km definitivně opouštím údolí řeky Thaya. Po polních a později lesních cestičkách stoupám na nejvyšší kopec na celé mojí trase. Teplota ovšem díky jasné obloze padla pod bod mrazu, takže z batohu vytahuji kalhoty, aby mě nemrzla kolena a výjimečně i zimní rukavice. Vrchol kopce Predigtstuhl (720) je bohužel zalesněný, takže z něj nejsou žádné výhledy. Jen občas po cestě zahlédnu nějaká světla přes vykácené průseky. Podle místních ukazatelů by ale někde z úbočí mělo být vidět i na 65 km vzdálenou jadernou elektrárnu Dukovany. Najít takové místo za tmy je bez šance, takže mám aspoň důvod se sem vrátit někdy za denního světla. Sbíhání na druhé kopce straně si docela užívám, protože cesta vede většinou mimo les a můžu tak pozorovat krásně svítící hvězdy na noční obloze a k tomu poslouchat hudbu ze sluchátek. Závěrečných 6 km absolvuji opět po cyklotrase Thayarunde, která mě dovede zpátky do města Raabs an der Thaya. Přesně minutu před půlnocí se zastavuji u auta, kterým následně odjíždím domů do Třebíče.
Závěr
- Běh: 3x = 184 km (↑↓ 4500 m)
Celý říjen jsem si říkal, že už to letos nevyjde. Protože se ale podzim oproti předchozím rokům výrazně opozdil, mohl jsem vyrazit až na začátku listopadu, který přinesl několik krásných slunečných dnů. Ačkoli jsem měl původně v plánu pouze jeden běžecký den, kvůli krátkému podzimnímu dni a častému natáčení jsem nestíhal a musel si to stejně jako před rokem v národním parku Podyjí rozdělit na dny dva. Ten třetí už byl jen takový bonus. Ale právě díky němu jsem se podíval do míst, kde jsem ještě nikdy neběhal. Konkrétně se jedná o část od obce Dobesberg přes město Waidhofen an der Thaya (Bejdov nad Dyjí) a kopec Predigtstuhl (720) zpátky do města Raabs an der Thaya (Rakousy nad Dyjí). Protože jsem na jednotlivé okruhy vyrážel obden a většinou foukalo, všímal jsem si, jak na stromech ubývá listí s pomalu ustupujícím podzimem.
Ze všech tří částí považuji za turisticky nejzajímavější tu druhou od obce Eibenstein (Ivanov) do města Raabs an der Thaya, přesněji tedy k osadě Hahnmühle, kde trasa po celou dobu vede po krásné lesní cestě kolem řeky. Naopak nejméně zajímavá část byla ta poslední, kde za městem Raabs an der Thaya byl zajímavý jen zámek Karlstein an der Thaya (Karlštejn nad Dyjí). Noční část hodnotit nechci, protože jsem toho moc neviděl. Ale věřím, že cyklotrasa Thayarunde bude díky rovinaté krajině velice příjemná. I když jsem se téměř po celou dobu pohyboval údolím kolem řeky, tak jsem na celkové vzdálenosti 184 km nasbíral 4500 výškových metrů. Za zajímavost považuji, že jsem každý den vydržel běžet pouze s 1,5l vakem na pití, třemi tyčinkami a hermelínem. Každopádně jsem rád, že se na těchto pár dnů počasí vydařilo a já si tak mohl užít tři příjemné běžecké dny v nádherné podzimní krajině kolem rakouské řeky Dyje.
Fotky: 168x
121 - 140 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ► | 168 |
121 - 140 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 ► | 168 |
Videa: 8x (01:33:22)
Běh 51 km: Bílý kříž - Eibenstein • Etapa 1 / 3etapový běh (184 km) #shorts
Délka: 00:01:00Běh 51 km: Bílý kříž - Eibenstein • Etapa 1 / 3etapový běh (184 km)
Délka: 00:17:02Běh 56 km: Eibenstein - Raabs an der Thaya • Etapa 2 / 3etapový běh (184 km) #shorts
Délka: 00:01:00Běh 56 km: Eibenstein - Raabs an der Thaya • Etapa 2 / 3etapový běh (184 km)
Délka: 00:16:00Běh 77 km: Raabs an der Thaya - Waidhofen an der Thaya • Etapa 3 / 3etapový běh (184 km) #shorts
Délka: 00:01:00Běh 77 km: Raabs an der Thaya - Waidhofen an der Thaya • Etapa 3 / 3etapový běh (184 km)
Délka: 00:10:35Tříetapový běh 184 km: Podzimní údolí Dyje v Rakousku (184 km / 3 etapy) #shorts
Délka: 00:01:00Tříetapový běh 184 km: Podzimní údolí Dyje v Rakousku (184 km / 3 etapy)
Délka: 00:45:45| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |