| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-11-25
Běh 147 km: Narozeninová stovka na otočku přes Podyjí
Účast: Dvořák Štěpán
Oslava narozenin formou celodenního běhu do Znojma, potom přes celý národní park Podyjí a kolem Vranovské přehrady až do Jemnice, ze které jsem se v noci za sněhové vánice vrátil zpátky do Třebíče.
Rok se s rokem sešel a já opět o rok starší vyrazil si užít narozeninový den, tak abych na něj nikdy nezapomněl. Protože jsem letos zvolil náročnější i delší trasu, a ještě k tomu začala zima, plánoval jsem vyběhnout hned o půlnoci. To bohužel vzalo za své, protože jsem ještě před vyběhnutím musel neočekávaně řešit problém s nabíjením hodinek, rozlomený adaptér na kameru a vylomené klíče. Na trasu jsem se tak vydal téměř s půlhodinovým zpožděním. Protože venku panovaly zimní podmínky, kdy se teplota pohyboval lehce pod nulou, do toho foukal silný vítr a občas sněžilo, oblékl jsem na sebe více vrstev slabšího oblečení, které bych mohl v případě potřeby přes den schovat do batohu a na ruce si vzal osvědčené zimní rukavice. Do otevření prvních obchodů jsem musel vydržet celou noc s vlastním jídlem i pitím.
Po vyběhnutí z Třebíče přišla další komplikace, kdy jsem musel restartovat hodinky, které přestaly zaznamenávat trasu. Naštěstí se předchozí část neztratila, a tak jsem mohl pokračovat dál. Cestu přes kopec Klučov jsem si užíval, protože všude byl čerstvý sníh, který krásně křupal pod botami. Zároveň jsem měl z vrcholu pěkný výhled, protože zasněženou krajinu částečně osvětloval svit měsíce pár dní před úplňkem. I díky tomu jsem mohl běžet se zhasnutou čelovkou, kterou jsem zapínal, jen když jela auta. Zadní blikačku jsem ale měl zapnutou nepřetržitě. Jak jsem se ale začal posunovat více na jih, sněhu ubývalo, a naopak přibývalo oblačnosti. Trochu jsem i začínal cítit unavená stehna a podrážděný žaludek. V obci Stupešice mě chytla intenzivní sněhová vánice, která mi nevadila, protože vítr mi celou noc foukal do zad.
Do Znojma jsem doběhl po 50 km v 7 hodin ráno. Měl jsem tak výjimečnou příležitost proběhnout se liduprázdným městem okolo památek, které jinak bývají obsypány turisty. Pod hrází Znojemské přehrady jsem překročil řeku Dyje a vběhl do terénu. Krátce jsem navštívil Špalkovu vyhlídku a potom již zamířil do nedaleké obce Konice. Podle plánu jsem si v místním obchodě nakoupil snídani, kterou jsem ještě uvnitř v teple spořádal. Kvůli nízkým teplotám se mi přes noc mnohem rychleji vybíjela elektronika, kterou jsem od této doby začal střídavě nabíjet až do konce dne. S doplněnými silami jsem se vrátil na trasu.
Když jsem před devátou hodinou dobíhal k obci Havraníky, oblačnost se úplně rozplynula a na azurové obloze začalo svítit slunce. I když jsem byl pocitově unavený, tohle mi opět vlilo energii do žil. Vběhl jsem do národního parku Podyjí, kde jsem hned z kraje navštívil skalní vyhlídku Devět mlýnů. Po lávce a přes vinici Šobes jsem vystoupal k vyhlídce Železné schody. Tou dobou se opět přihnala oblačnost a slunce po chvíli definitivně zmizelo. Střídavě po červené turistické značce a cyklostezce jsem pokračoval do obce Čížov, kde jsem proběhl kolem památníku železné opony. Následovalo dlouhé stoupání na úbočí kopce Větrník, ze kterého jsem na druhé straně seběhl až úplně dolů k Dyji. Tam jsem si uvědomil, že národní park Podyjí je v tom pochmurném počasí docela depresivní. Odtud už to bylo jen kousek do obce Vranov nad Dyjí, kde jsem národní park opustil. V nohách jsem měl 80 km a bylo půl hodiny po poledni, takže jsem si v obchodě koupil oběd a doplnil zásoby v batohu.
Další úsek byl velmi mrazivý. Opustil jsem terénní cesty, kde jsem byl krytý lesy, a vrátil se na silnici. A protože jsem běžel stále na západ, celou dobu jsem se přetlačoval se silným a ledovým protivětrem. Když jsem se po dalších dvou hodinách dostal k Vranovské přehradě u Bítova, na chvíli jsem opustil silnici, abych mohl v lese navštívit některá vyhlídková místa. Měl jsem tak výhledy nejen na Vranovskou přehradu, ale i na Bítovskou zátoku, rekreační oblast Chmelnice a zříceninu hradu Cornštejn. Přímo naproti hradu Bítov jsem pak Vranovskou přehradu opustil a vystoupal do obce Vysočany. Tou dobou už slunce pomalu mizelo za horizontem, a tak jsem v další obci Police opět nasadil čelovku. Ačkoli to do města Jemnice bylo už jen pouhých 7 km z kopce, byl to velice nepříjemný úsek. K silnému větru se totiž přidalo i sněžení. Během několika minut nebyla bílá pouze silnice, ale i já. Každou chvíli jsem se musel otřepávat, aby na mě sníh zbytečně netál. I tak jsem ale cítil, jak mi vepředu vlhnou kalhoty.
Když jsem po 110 km dorazil v 18 hodin nepříjemně zničený do Jemnice, následoval poslední nákup. Tou dobou jsem měl asi největší krizi z celého běhu. Strašně mě bolely nohy, potřeboval jsem si sednout a do toho jsem urychleně řešil, jestli pokračovat dál, protože podle předpovědi mělo sněžit minimálně další hodinu. Měl jsem obrovský strach, že to na silnici bude nebezpečné a že budu kompletně promočený. Když jsem zjistil, že za pár minut jede poslední autobus do Třebíče, rozhodl jsem se to ukončit a využít možnosti se bezpečně dostat domů. Na nádraží jsem doběhl pár minut po odjezdu. Protože ale ve sněhu nebyly vůbec žádné vyjeté koleje, žádný autobus nejel. Vrátil jsem se tedy k původnímu plánu, pokračovat do Třebíče běžecky. Při opouštění Jemnice jsem sice potkal přijíždějící autobus od Třebíče, který měl kvůli sněhu zpoždění, ale tou dobou už jsem byl rozhodnutý.
Jak jsem měl ze začátku obrovský strach kvůli sněhu, tak se to naštěstí velmi rychle otočilo. Během hodiny přestalo sněžit i foukat, oblačnost se roztrhala a začal svítit měsíc. Stejně jako předchozí noc jsem proto pokračoval s vypnutou čelovkou. Únava v nohách ovšem byla znát. Když jsem se po dalších 10 km dostal do obce Budeč, hned jsem se musel zastavit v autobusové zastávce, abych si na pár minut lehnul na lavičku a mohl tak zvednout a odkrvit bolavé nohy. Za další obcí Krasonice jsem potkal silničáře, kteří právě odhrnovali sníh, ale nesypali. Před tím jsem celou dobu běžel v prašanu bez jediného problému. Jenže vyhrnutá silnice klouzala jako led. Častokrát jsem proto musel přebíhat ze strany na stranu a hledat nevyhrnutá místa. V obci Želetava jsem se opět na chvíli zastavil, abych se na zasněžené lavičce trochu protáhl.
Následovalo stoupání na úbočí kopce Mařenka, kde bohužel opět začal foukat silný vítr. O něco dále za obcí Rokytnice nad Rokytnou se k tomu přidalo ještě husté sněžení, kdy jsem viděl asi tak na pět metrů. Se zakrytým obličejem jsem seběhl do obce Stařeč, odkud už to do cíle bylo opravdu jen kousek. Překvapivě až v těchto místech jsem začínal cítit, že mám mokré ponožky. Přesně o půlnoci jsem se tak po 147 km vrátil domů. Tento rok byly podmínky opravdu těžké. První třetina do Znojma byla ještě v pohodě. Po silnici se běželo dobře a po většinu doby jsem poslouchal hudbu přes sluchátka. Terénní část přes národní park Podyjí byla očekávaně nejpomalejší. Okolo Vranovské přehrady mě trápil silný protivítr. Ovšem závěrečná noční část byla očistec. Jak mám sníh rád, tak jsem ho po pár hodinách už nechtěl ani vidět. Spát jsem šel až po druhé hodině ranní, kdy se vyčerpané tělo dostalo ze zimnice a já se mohl uvolnit a usnout.
Narozeniny 2022 | Garmin Connect | FacebookFotky: 33x
1 - 20 |
1 2 ► | 33 |
1 - 20 |
1 2 ► | 33 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |