Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
V období jarní rovnodennosti vychází měsíc v úplňku nad několika zajímavými objekty. Protože přes den moc slunečno nebylo, nemělo smysl jezdit někam dál běhat. Na poslední chvíli jsem se proto rozhodl, že vezmu kolo a pojedu se podívat na vyhlídnutou lokalitu do 50 km vzdáleného Znojma. Připravil jsem si kolo po zimním odpočinku, zabalil potřebné věci, a po třetí hodině odpolední vyrazil. První polovina až do města Jevišovice utíkala nebo spíše ujížděla velice příjemně. Jenomže pak se začal blížit západ slunce, ochladilo se a já jsem zjistil, že mi měkne přední kolo. Protože jsem měl rezervu asi 10 minut, nezastavoval jsem, ale pokračoval dál a doufal, že to vydrží. Čím dál jsem byl, tím ale bylo kolo měkčí, a já musel jet hodně vzadu na sedle, abych přední kolo odlehčoval. Sice jsem měl hlodání, že bych to zkusil napumpovat, ale zároveň jsem se bál, jestli není po zimně vadný ventilek a já bych to tím mohl jen zhoršit.
Od obce Hluboké Mašůvky už jsem začínal cítit, že když se zvednu ze sedla, jdu na ráfky. Časová rezerva se pomalinku zmenšovala. Když jsem dojel na okraj Znojma, duše už byla tak měkká, že jsem v jedné zatáčce dokonce spadl z kola. Samozřejmě před zraky lidí čekající na autobus. Poslední 2 km do městské části Hradiště už jsem měl úplně prázdno a jel po ráfcích. Za posledním domem jsem strčil kolo do křoví, vzal si všechny věci a pěšky pokračoval zarostlou strání na skalní hřeben nad koncem Znojemské přehrady. Stihl jsem to na minutu přesně. Jen jsem si připravil stativ s foťákem a obří svítící koule začínala stoupat za kostelem vzhůru. Následující půl hodinu jsem se různě přemisťoval po skále, fotil a kochal se asi nejhezčím východem měsíce v úplňku, co jsem kdy viděl.
Když už byla tma jako v pytli, vrátil jsem se ke kolu, které mi nikdo z křoví neukradl, a na obrubníku pod první lampou jsem vyměnil duši. Potom jsem si ještě zajel k nedaleké Eliášově kapli, abych vyfotil údolí Dyje přímo pod hrází Znojemské přehrady. Protože teplota výrazně klesla, oblékl jsem na sebe další vrstvu oblečení včetně zimní čepice a rukavic. Trochu jsem se najedl, nasadil čelovku, zapnul blikačku a po 20. hodině vyrazil na zpáteční cestu. Protože se mi jet po stejné trase nechtělo, rozhodl jsem se, že si to ještě trochu prodloužím. Místo na Třebíč jsem tak vyrazil podél hranice národního parku Podyjí. Sice byla teplota kolem nuly, ale protože byla jasná noc a na obloze svítil úplněk, byla to úžasná jízda. Ani svítit jsem nemusel.
Když jsem po hodině dojel do obce Lesná, rozhodl jsem se, že si to prodloužím ještě víc. Odbočil jsem tedy úplně na druhou stranu a zamířil dolů do obce Vranov nad Dyjí. Při sjíždění serpentýn jsem se zastavil na Vyhlídce zamilovaných, abych mohl vyfotit na skále stojící zámek Vranov nad Dyjí. Po kvalitním promrznutí jsem projel Vranov a vyšlapal k Vranovské přehradě. Přejel jsem po hrázi, visuté lávce přes Švýcarskou zátoku a konečně se zahřál při dlouhém stoupání nahoru do obce Štítary. Zahřátí mělo ovšem jen krátkodobý účinek, protože nahoře se teplota pohybovala kolem 3 stupňů pod nulou. Po hlavní silnici jsem dojel do města Moravské Budějovice, kde na mě padla nějaká energetická krize. Snědl jsem proto zbývající zásoby a vydal se na závěrečný úsek do Třebíče. Krize naštěstí ustoupila, a tak jsem si poslední hodinu opět užíval jízdu pod noční oblohou. Po půl jedné ráno jsem se vrátil domů. Jen jsem musel rozpustit zamrzlé pití z láhve. Až na defekt předního kola to byl úžasný zážitek.
Garmin Connect | FacebookSiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |