| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2024-04-13
Běh 53 km: Vranovská přehrada
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh okolo části Vranovské přehrady, kde jsem prozkoumával pravý břeh od hradů Bítov a Cornštejn až k hrázi u Vranova nad Dyjí, a pak se v noci vrátil po břehu levém zpátky do Zblovic.
V polovině dubna jsem využil poslední příležitost před blížícím se ochlazením a zamířil na jih, abych se proběhl ještě kvetoucí, jarní přírodou kolem Vranovské přehrady. Auto jsem zaparkoval na okraji malé obce Zblovice a půl hodiny před polednem vyrazil. Nejprve jsem zamířil úplně na druhou stranu, kde jsem po zelené turistické značce proběhl kolem Peksova mlýna na druhou stranu údolí řeky Želetavka. Následně jsem si cestu zkrátil přes pole, abych se co nejrychleji dostal k první vyhlídce. Z okraje skály jsem měl výhled na velký meandr Želetavky, v jehož středu se nachází hrad Bítov. Následující hodinu jsem se pohyboval v této neprostupné oblasti, kde jsem našel další dvě vyhlídková místa a malý vodopád na potoce. Potom už jsem po Vysočanském mostě přeběhl přímo nad soutokem na druhou stranu Vranovské přehrady.
Nejprve jsem vystoupal na vyhlídku na Výří skále a potom kolem zříceniny hradu Cornštejn k její předsunuté baště, kde se naproti Bítovské zátoce nachází nejvýše položené vyhlídkové místo nad Vranovskou přehradou. Po chvíli kochání jsem překročil silnici a zamířil dolů k přehradě. Po cestě přes les jsem objevil studánku U žabičky. Protože v ní ale moc vody nebylo, napil jsem se až o něco dál u pumpy. Potom následoval příjemný úsek přírodní rezervací Na Bítovské cestě, kde jsem pár kilometrů probíhal kolem rekreačních chat na břehu Vranovské přehrady. Než jsem se ale dostal na druhý konec rezervace, opustil jsem přehradu a přímo po stráni se vyškrábal nahoru do lesa. Opět jsem přeběhl silnici, abych se dostal do úplně jiné části přehrady, kde se nachází další tři skalní vyhlídky. Bohužel jsou velice špatně přístupné, protože k nim nevede žádná cesta a po většinu roku tam rostou kopřivy. Z prvních dvou je výhled směrem k Bítovské zátoce, ale z té poslední je unikátní výhled na dlouhý, vysoký a úzký skalní hřeben v přírodní rezervaci Růžový vrch, který vytváří poloostrov Babka a zároveň i velký meandr na přehradě.
Další úsek byl poměrně nezáživný, protože jsem se dlouhé kilometry pohyboval lesem a po polích mimo přehradu. Když jsem se po půl čtvrté odpoledne dostal za Lančovským dvorem zpátky k přehradě, přišlo velké zklamání. Oblohu totiž mezitím pokryla střední oblačnost tak hustá, že téměř přestalo svítit slunce. Minimálně jsem věděl, že mám po focení. I tak jsem ale navštívil další skalní vyhlídky, které se nacházejí na pravém břehu přehrady naproti přírodní památce Petrovy skály. U jedné studánky jsem se opět napil a potom zamířil nahoru na pole, abych oběhl přírodní rezervaci Tisová stráň, která je téměř neprůchozí. Zpátky k vodě jsem se vrátil až naproti přírodní památce Orlí hnízdo, kde se pod Eduardovou skálou nachází čerpací stanice úpravny vody Štítary. Na kamenitém břehu jsem vysypal kamínky z boty a vyměnil ponožky, protože jsem věděl, že už žádné prolézání strání nebude. A jako bonus jsem si odstranil sedm zapitých a čtyři ještě lezoucí klíšťata. Potom jsem několik dalších kilometrů pokračoval po úzké pěšince kolem rekreačních chat až do Lančovské zátoky, kde terénní cesty končí. Opět jsem se napil ze studánky a závěrečný úsek do Vranova nad Dyjí jsem už absolvoval po silnici. Přímo při západu slunce jsem přeběhl po hrázi, za kterou jsem si připravil čelovku na noční návrat.
Překonal jsem visutou lávku přes Švýcarskou zátoku, proběhl přes Vranovskou pláž a pustil se do kličkování mezi rekreačními chatami na levém břehu Vranovské přehrady. Když jsem se po pár kilometrech dostal k přírodní památce Orlí hnízdo, musel jsem si už začít svítit. Nahoře na poli jsem se připojil na žlutou turistickou značku, po které jsem dlouhé kilometry pokračoval až do Chvalatické zátoky, kde jsem se opět občerstvil ze studánky. Při následném výstupu roklí do obce Chvalatice jsem asi na 10 m potkal kance, který se v protisměru pohyboval v korytu potoka. Až když si mě po nějaké době všiml, dal se na úprk. Stále po žluté značce jsem se kolem zříceniny rotundy Heinrichsruhe dostal do obce Bítov, kde jsem navštívil skalní vyhlídku Hvězdička nad Bítovskou zátokou. Potom jsem po zelené značce zamířil k hradu Bítov, kde jsem se naposledy napil ze studánky. Při závěrečném úseku jsem proběhl přes Slaměný most, kolem Jezírka lásky a přibližně dvacet minut před půlnocí se vrátil do obce Zblovice k autu.
První třetina okruhu byla úžasná. Při téměř jasné obloze jsem se pohyboval po cestách i mimo cesty, hledal nová vyhlídková místa, ale hlavně si užíval jarní den, kdy vše okolo Vranovské přehrady krásně kvetlo. Pak se ale obloha zatáhla, takže dalších více než 30 km už bylo jen běžeckých, při kterých mě ještě začínala trochu bolet stehna po předchozím běhám ve Žďárských vrších. Na pravém břehu jsem objevil další dvě studánky a jednu studnu, ze kterých jsem celkově vypil dva litry vody. Díky tomu jsem si během teplého dne nemusel doplňovat pití v batohu. Při závěrečném nočním úseku jsem byl až překvapen, kolik zvířat se venku pohybuje. Kromě výše uvedeného kance se mi podařilo i přiblížit na 10 m k srnci, který o mě vůbec nevěděl. Bohužel mám jen strach, že to byl opravdu poslední skutečně jarní běh tohoto roku, protože následující ochlazení má trvat až do konce měsíce.
Garmin Connect | FacebookFotky: 53x
41 - 53 |
◄ 1 2 3 | 53 |
41 - 53 |
◄ 1 2 3 | 53 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |