| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2024-06-07
Běh 53 km: Chřiby
Účast: Dvořák Štěpán
První návštěva Buchlovských hor, kde jsem se proběhl přes tři rozhledny i tři hrady a v noci se vrátil zpátky do Velehradu.
Při návratu z pracovní cesty jsem využil blízké lokality pohoří Chřiby, které se také říká Buchlovské hory, a zamířil se tam proběhnout. Auto jsem úplně náhodně zaparkoval v obci Velehrad, což se ukázalo jako chyba, protože se jedná o jedno z nejznámějších poutních míst České republiky a všude bylo v pátek odpoledne mraky lidí. Hned na začátku se kolem prohnala bouřka, která mě sice netrefila, ale první hodinu jsem měl nepříjemně zataženo. Po oběhnutí kláštera a Archeoskanzenu Modrá jsem po silnici vystoupal k rozhledně Modrá. I přes silnou oblačnost jsem měl výhled do údolí na město Uherské Hradiště a v dáli na pohoří Bílé Karpaty, kde byl krásně vidět vysílač na vrcholu kopce Velká Javořina (970). Potom už jsem po cyklostezce zmizel v lese.
Po několika kilometrech nepřetržitého stoupání jsem nedaleko obce Jankovice odbočil na lesní stezku značenou žlutou značkou. Následující úsek byl asi nejhorší z celého okruhu, protože mě čekalo kilometr dlouhé a prudké klesání po rozbahněné cestě až do obce Salaš. Tou dobou už mi aspoň nádherně svítilo slunce. Skrz obec jsem proběhl po silnici, abych pak opět odbočil do terénu na zelenou značku, po které jsem vystoupal k rozhledně Salaš. 20 m vysoká železná rozhledna s dřevěným obložením patří k těch nejhezčím, které jsem kdy navštívil. Má tvar dvou obřích sedmiček, které jsou do sebe zakleslé. Bohužel se rozhledna nachází na velké stráni, takže z jejího vrcholu je stejný výhled jako ze země. Skrz údolí je v dálce opět vidět město Uherské Hradiště a na horizontu Bílé Karpaty. Ve chvíli, kdy jsem slezl z rozhledny a vběhl do lesa, tak se obloha opětovně zatáhla kvůli nedaleké bouřce.
Po několika kilometrech jsem u lovecké chaty Hubertka odbočil ze zelené značky a po neznačené, široké, lesní cestě přeběhl na značku modrou a následně i červenou. Tím jsem se dostal na hlavní hřeben Chřibů. Vodorovně s tímto hřebenem vede i nedokončená dálnice Zástřizly - Žlutava, která se začala stavět v roce 1939 a po dokončení měla protínat celé Československo. Výstavba byla ovšem zastavená kvůli velkým nákladům na válku a nikdy nebyla dokončena. Betonové základy dálnice pohlcené lesem tu ovšem už zůstaly, a to překvapivě dobře zachovalé. Kousek od křižovatky turistický cest jsem vystoupal na vrchol kopce Brdo, který je s nadmořskou výškou 587 m nejvyšším vrcholem nejen Chřibů, ale i celých Středomoravských Karpat. Kousek od vrcholu zde stojí kamenná, 24 m vysoká rozhledna Brdo, ze které by měl být rozhled všemi směry. Bohužel jsem tam byl mimo otevírací dobu, tak mezi stromy jsem neviděl vůbec nic.
Cestu z vrcholu jsem místo po značené cestě vzal terénem přes nedaleké vrcholy kopců Prostřední hora (575) a Malé Brdo (586), protože jsem viděl, že jsou částečně odlesněné. Cesta to sice byla náročná, ale aspoň jsem měl nějaké výhledy. Po návratu na červenou značku, jsem pokračoval pár kilometrů až k samotě Vlčák, kde jsem odbočil na značku modrou. Po ní jsem se dostal k motorestu Samota, kde jsem musel překročit hlavní silnici. Pak následoval další lesní úsek až ke zřícenině hradu Střílky. Z toho sice zbyla jen malá rozpadlá zeď, ale zase jsem měl po několika hodinách výhled opačným směrem, tedy na sever. Po chvíli kochání jsem seběhl po zelené značce až dolů k vodní nádrži Koryčany. Po občerstvení ze studánky U Rocha jsem vystoupal lesní neznačenou stezkou na protější kopec, kde se nachází zřícenina hradu Cimburk. Bohužel už bylo pozdě večer a hrad byl ještě v rekonstrukci, takže jsem z něj viděl pouze venkovní zdi a věž. Kousek od hradu jsem vběhl na červenou značku a začal se vracet.
Po cestě jsem se ještě krátce zastavil u skalního útvaru Kazatelna a potom už jsem pokračoval lesem, nad kterým právě zapadalo slunce. Po několika kilometrech jsem oběhl Holý kopec, opět překonal hlavní silnici, za kterou jsem vystoupal k hradu Buchlov. Bohužel už byla téměř noc, takže místo průzkumu hradu jsem nasadil čelovku a pokračoval dál. Po zelené značce jsem proběhl kolem kaple sv. Barbory i vyhlídky Kostelíky, a nakonec seběhl do obce Břestek. Odtud už to byl jen posledních pár kilometrů zpátky do Velehradu. Než jsem se ale vrátil k autu, ještě jsem si opětovně oběhl celý krásně nasvícený klášter. O půlnoci jsem pak sedl do auta a vydal se na dvouhodinovou cestu domů do Třebíče. Pohoří Chřibů mě bohužel moc nenadchlo. Z celého okruhu považuji za nejzajímavější pouze rozhlednu Salaš a případně rozhlednu Brdo, pokud ovšem bude otevřená. Zbytek byly pouze nekonečné lesy, kde nebylo téměř nic zajímavého. Pokud se sem ale ještě někdy vrátím, určitě se chci podívat blíže k hradu Buchlov a na nedaleký Holý kopec, přes který vede neznačená hřebenová stezka.
Garmin Connect | FacebookFotky: 46x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 46 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 46 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2025 |