| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2024-06-29
Běh 50 km: Bílý kříž - Vranovská přehrada
Účast: Dvořák Štěpán
Proběhnutí o prvním prázdninovém víkendu za tropických teplot k přírodní rezervaci Bílý kříž a následně kolem začátku Vranovské přehrady až k Bítovu.
Výjimečně předpověď neukazovala bouřky, a tak jsem využil slunečného, ale i tropického počasí k proběhnutí se mojí oblíbenou krajinou. Auto jsem zaparkoval u samoty Kopka a před polednem vyrazil. Po zelené značce jsem se po naprosto rovné lesní cestě dostal do přírodní rezervace Suché skály. Navštívil jsem několik vyhlídek a potom jsem po kamenném moři seběhl dolů. Protože dole protéká Želetavka, bylo tam hrozně moc hovad a dalších ovádů. Po spadlém kmeni stromu jsem se dostal na druhý břeh, kde jsem kolem samoty U Mlýna doběhl do obce Lubnice. Abych si cestu trochu zkrátil, vzal jsem to výjimečně po silnici. Po pár kilometrech jsem odbočil na neznačenou cestu, abych se dostal k bývalé cihlářské peci se zachovalým komínem. Následně jsem kolem Starého mlýna přeběhl do zámeckého parku Uherčice, kde jsem navštívil umělou zříceninu rozhledny, která je druhou nejstarší rozhlednou v Česku. Kolem obelisku mě cestička přivedla k samotnému zámku, kde jsem areál opustil. Když jsem probíhal kolem obecního rybníka, akorát končily rybářské závody. To mně připomnělo, že jsem tu rybářské závody trefil i přesně před rokem. Krátce jsem ještě navštívil známé, u kterých jsem se napil, a potom pokračoval dál do přírody.
Naučná Graselova stezka mě po pár kilometrech přivedla do přírodní rezervace Bílý kříž na Grázlovu vyhlídku. Chvíli jsem se z okraje skály kochal výhledem do údolí, kde řeka Dyje vtéká z Rakouska do České republiky. Protože byl začátek letních prázdnin, dole se právě stavěly dva stanové tábory. Na každém břehu jeden. Po starém žebříku jsem slezl dolů a přebrodil řeku. Ačkoli v předchozích dnech byly silné bouřky s vydatným deštěm, v řece nijak moc vody neteklo, takže šla přebrodit celkem lehce. No, lehce. S vodou jsem sice nezápasil, ale s hovady ano. Bylo jich tolik, že to kolem mě jenom hučelo a po celou dobu jsem jich měl na těle minimálně deset. Na druhém břehu jsem se proto moc nezdržoval, rychle nazul ponožky i boty a pokračoval pár set metrů proti proudu. Pak jsem vystoupal na další skálu, ze které jsem tentokrát měl výhled již do Rakouska. Připojil jsem se na lesní silnici a začal stoupat přímo kolem česko-rakouské státní hranice vzhůru. Na chvíli jsem se akorát zdržel u Tomlejnovy studánky, abych se napil a doplnil pití do lahví. Zdržovat se tu déle nemělo smysl, protože hovada utočila jako pominutá. Stále po stejné cestě jsem se kolem cykloturistického hraničního přechodu Stálky / Heinrichsreith dostal do obce Stálky, kde jsem se jako obvykle zastavil na občerstvení v mé oblíbené hospodě Na konci světa.
Po krátkém odpočinku jsem pokračoval po slepé silnici k brojleří farmě Křeslík. Ačkoli byla celý den jasná obloha, tak zároveň bylo i znát, že je vzduch znečištěný nějakým oparem do bíla. A touhle dobou to začalo ještě sílit. Směrem na západ tak už skoro nešlo poznat, jestli je obloha modrá. Přitom ale slunce žhnulo jako o život. Vlastně se tak opakovala situace z dubna, kdy jsem u Bítova vybíhal ještě s jasnou oblohou, ale k večeru se do Vranova nad Dyjí dostal s oblohou úplně bílou. Na konci silnice jsem odbočil na polní cestu, která mě zavedla do lesa nad obcí Podhradí nad Dyjí. Kolem hřbitova jsem seběhl ke zřícenině hradu Frejštejn, ze které je na Podhradí pěkný výhled. Pokračoval jsem stále dolů až k zámečku Lubo, kde jsem po silničním mostě přeběhl na druhý břeh řeky Dyje. Hned nad splavem se zde nachází pěkné místo na koupání, kterého jsem rád využil. Smyl jsem ze sebe vrstvu špíny i potu a zároveň se trochu ochladil. Opravdu ale jen trochu, protože voda moc studená nebyla. Na druhém břehu jsem lesem vystoupal do přírodní rezervace Podhradské skály, ze které jsem měl opět krásný výhled na celou obec Podhradí nad Dyjí. Zároveň to byla poslední chvíle, kdy jsem ještě měl celou oblohu jasnou. Následovalo sbíhání opět dolů k řece, kde se na protějším břehu rozkládá přírodní památka Bau. Protože u řeky už nesvítilo slunce, bylo tam neuvěřitelné množství komárů, kteří mě užírali další půlhodinu, než jsem nahoře nad lesem vyběhl u obce Oslnovice. Bylo sedm hodin večer, slunce ještě krásně svítilo, ale zároveň bylo vidět, že se od západu přibližují mraky. Než jsem tedy kolem půl osmé seběhl do chatové oblasti Chmelnice na břehu Vranovské přehrady, bylo už zataženo. I tak jsem si ale vystoupal na mou oblíbenou skalní vyhlídku, ze které je pěkně vidět zřícenina hradu Cornštejn. To byla bohužel poslední příjemná chvíle.
Jakmile jsem si totiž uvědomil, že mám sice ještě hodinu a půl do západu slunce, které ale nebude svítit, ztratil jsem motivaci. Celý den jsem se těšil na tuto část kolem přehrady a ve výsledku z ní nic nebude. Jak opadla euforie, uvědomil jsem si, že mě bolí hlava. Pravděpodobně z tepla, protože za celý den teplota neklesla pod 31 stupňů. Uběhnuto jsem měl jen 34 km, a to jsem původně plánoval 50. Velice reálně jsem uvažoval, že to stočím zpátky k autu, které se nacházelo pouhé 3 km ode mě. Nakonec jsem se ale přemluvil a částečně pokračoval dál podle plánu. Částečně znamená, že jsem se sice držel trasy, ale už jsem nenavštěvoval žádné vyhlídky, ke kterým bych musel stoupat nahoru. Proběhl jsem tedy přes Vysočanský i Bítovský most a za Bítovskou zátokou vystoupal kolem Červené kapličky k hradu Bítov, kde mi slunce definitivně zapadlo. Hordy hovad tak nahradila mračna komárů. Protože mi asi před hodinou došlo pití, doufal jsem, že se napiji ze studánek, kterých je kolem Bítova několik. Bohužel všechny byly ale vyschlé. Musel jsem si proto trasu trochu prodloužit. Po zelené značce jsem přes Slaměný most a kolem Jezírka lásky vystoupal až do obce Zblovice, kde jsem se napil a doplnil láhve v hostinci U Máců. Většinu z posledních 7 km jsem běžel už po silnici. U Svobodova mlýna jsem překročil řeku Želetavka a na druhé straně opět vystoupal nahoru. Po desáté hodině v noci jsem se tak vrátil k autu, kde na mě čekala ledová voda z termosky. Potom už jsem se vydal na zpáteční cestu domů do Třebíče.
Garmin Connect | FacebookFotky: 71x
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 71 |
1 - 20 |
1 2 3 4 ► | 71 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |