| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2024-08-24
Běh 60 km: Rozloučení s létem na Vranovské přehradě
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní průzkumný běh za tropických teplot na konci letních prázdnin kolem Vranovské přehrady přes Bítov a Podhradí nad Dyjí až k přírodní rezervaci Bílý kříž u česko-rakouské státní hranice a půlnoční návrat zpátky do Zblovic.
Opět se na konci letních prázdnin vydařilo nádherné až tropické počasí, proto jsem vyrazil na svůj oblíbený okruh k Vranovské přehradě. Auto jsem zaparkoval na okraji obce Zblovice a před 11. hodinou vyběhl. Od auta jsem zamířil přímo do nedalekého údolí řeky Želetavka, kde se nachází pár skal s výhledem. Hned na první mě překvapil létající had. Přesněji užovka, která když mě uviděla, tak se rozeběhla, skočila za skály a letěla a letěla a letěla až zmizela kdesi dole. Když jsem se o chvíli později dostal do přírodní rezervace U doutné skály, vylezl jsem si tam na další skálu, kde jsem ještě nikdy před tím nebyl. Hned se mi tak otevřel úplně nový výhled na hrad Bítov. Od skály jsem se vyškrábal ještě výše na cestu, po které jsem proběhl kolem Jezírka lásky a přes Slaměný mostu až k samotnému hradu Bítov. Protože byla nádherná, letní sobota všude už se tam pohybovali další turisté. Kolem rozhledny u Rumburak jsem seběhl ke skalní vyhlídce Hvězdička, ze které jsem měl výhled na Bítovskou zátoku. Protože bylo kolem oběda a slunce peklo, zamířil jsem do obce Bítov, kde jsem si koupil pití. Potom jsem ještě navštívil skalní vyhlídku Čertice opět nad Bítovskou zátokou a následně seběhl dolů k přehradě.
Po Bítovském mostě jsem přeběhl na druhou stranu, kde jsem se v přírodní rezervaci Cornštejn vyškrábal k předsunuté baště. Opět jsem se chvíli kochal výhledem na přehradu a potom už jsem kolem zříceniny hradu Cornštejn seběhl až na Výří skálu, která se nachází přímo naproti rekreační oblasti Chmelnice. Tohle je vždy místo, kde se na konci léta skokově mění kvalita vody. Dál k hrázi je voda relativně čistá, ale naopak na druhou stranu proti proudu je zelená jako brčál. Na skále bylo jako na výhni, proto jsem po pár minutách pokračoval až dolů k přehradě, kde jsem se po Vysočanském mostě dostal opět na opačný břeh. Následovalo vyškrábání nahoru, abych navštívil další dvě vyhlídková místa. Když jsem se o něco později vrátil dolů přehradě, hned na břehu jsem si všiml dalšího hada, tentokrát plavajícího, který na mě koukal z vody jako periskop. Po dosažení Chmelnice, jsem si v místní restauraci opět doplnil zásoby pití. Potom, co jsem vyběhl z Chmelnice, mě čekal poměrně dlouhý a náročný úsek.
Opustil jsem cestu a přímo přes les nad přehradou jsem několik kilometrů pokračoval až k poloostrovu Farářka. Tam jsem se vrátil na cestu, která dál vedla v těsné blízkosti přehrady až na její začátek v oblasti Penkýřky. Přehrada sice skončila, ale já jsem zarostlou cestou plnou popadaných stromů pokračoval dál až k přírodní památce Bau, kde jsem si zul boty a přebrodil řeku Dyje, abych na druhém břehu mohl navštívit další dvě skalní vyhlídky. Protože už jsem byl za celé odpoledne dost unavený, přehřátý i žíznivý, byl výstup ke skalám na přímém slunci dost nepříjemný a náročný. Nakonec jsem se zase vrátil dolů a přebrodil na původní břeh. Když jsem vylézal z vody, všiml jsem si, že oblázky, po kterých šlapu, nejsou ve skutečnosti kameny, ale obrovské množství opuštěných ulit a škeblí. Kde se jich tam tak obrovské množství vzalo, nemám zdání.
Zpátky na původním břehu jsem navštívil přírodní rezervaci Podhradské skály, kde se nachází moje oblíbená vyhlídka na obec Podhradí na Dyjí pod zříceninou hradu Frejštejn. Po další půl hodině už jsem byl v Podhradí, kde jsem se hned na okraji pod mostem vykoupal v Dyji, abych ze sebe smyl prach i pot z celodenního lezení po skalách. Protože jsem věděl, že už mě nečeká žádný náročný terén, pořádně jsem ze všeho vyklepal prach i větvičky. Obzvláště z ponožek, ze kterých se neuvěřitelně prášilo. Kolem zámečku Lubo jsem následně přeběhl k místní hospodě, kde jsem se po předchozím dlouhém úseku pořádně občerstvil. Než jsem opustil Podhradí, ještě jsem krátce navštívil zříceninu hradu Frejštejn, nacházející se přímo nad obcí. Potom mě čekal dlouhý úsek po polní cestě k brojleří farmě Křeslík. Tou dobou už bylo 7 hodin večer a slunce se pomalu přibližovalo k horizontu. Po dalším asfaltovém úseku jsem se dostal do obce Stálky, kde jsem jako obvykle navštívil mou oblíbenou hospodu Na konci světa. Zastávka se ovšem nečekaně protáhla, protože jsem se zapovídal s místními. Z obce Stálky jsem tak vybíhal téměř až o hodinu později, kdy slunce bylo zapadlé a já místo klobouku měl na hlavě čelovku.
Od obce Stálky jsem pokračoval přímo kolem česko-rakouské státní hranice směrem k Dyji. Bohužel mě zde přepadla z ničeho nic krize z vyčerpání, takže jsem musel okamžitě z batohu vyndat nějaké jídlo, abych doplnil energii. To jsem po cestě ještě zapil ze dvou studánek. Dole jsem přeběhl na druhý břeh Dyje po Libuňském mostě a o něco později vystoupal po dlouhém žebříku na Grázlovu vyhlídku v přírodní rezervaci Bílý kříž. I když už byla dávno tma, několik minut jsem tam jen seděl na okraji skály a koukal jak na noční oblohu, tak i dolů, kde někdo tábořil u ohně. Když jsem vyhlídku opouštěl, všiml jsem si, že na stromě byla připevněna první kontrola dálkového pochodu Stovka Podyjím, který se zde koná vždy první víkend v září.
Od Bílého kříže jsem pokračoval po polní cestě do obce Uherčice, kde jsem se krátce zastavil v zámeckém parku. Tou dobou se na východě objevila půlka měsíce, takže jsem měl noční krajinu částečně osvětlenou a nemusel si tak občas vůbec svítit. Proběhl jsem obcí Korolupy a přes pole i les jsem se dostal k samotě Kopka, od které jsem několik kilometrů pokračoval po zelené turistické značce. V tomto úseku jsem míjel dva zvláštní stromy. Na prvním seděl houf koťátek a o něco později zase houf kun. Normálně bych si jich nevšiml, protože ale byla noc, tak jim krásně svítily oči, když jsem na ně namířil světlo. Poslední úsek už jsem vzal po silnici, takže mě čekaly serpentýny kolem Svobodova mlýna v údolí Želetavky. Když jsem na druhé straně vystoupal k obci Zblovice, trasu jsem si ještě trochu prodloužil přes nedalekou vápenku, abych vzdálenost zaokrouhlil na přesných 60 km. O půl druhé ráno jsem tak ukončil dlouhý, náročný, ale výborný běžecký okruh kolem Vranovské přehrady. Pak už mě jen čekala zpáteční cesta autem domů do Třebíče, při které jsem spočítal, že jsem za celý tropický den na konci letních prázdnin vypil přesně 11,5 litrů tekutin.
Garmin Connect | FacebookFotky: 77x
61 - 77 |
◄ 1 2 3 4 | 77 |
61 - 77 |
◄ 1 2 3 4 | 77 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |