2024-10-16
Běh 50 km: Dalešická přehrada

Celodenní běh za krásného, podzimního, ale větrného dne po skalních vyhlídkách okolo celé Dalešické přehrady.

Před polednem jsem autem přejel do nedaleké obce Vladislav a vyrazil po levém břehu řeky Jihlava. Po pár kilometrech jsem se dostal k samotě Prachovna, kde se nachází poslední splav a začátek Dalešické přehrady. Protože ale byla velmi vysoká hladina, po splavu nebyla ani památka. Voda byla dokonce tak vysoko, že jsem ani nemohl pokračovat po břehu a musel jsem výjimečně vystoupat kolem potoku Klíček na pole a až pak přeběhnout na Kozí skálu. Z ní už jsem měl první výhled na Dalešickou přehradu u Jirkasova mlýna. Krátce jsem navštívil ještě jednu nedalekou skálu a pak mě čekal nejhorší úsek z celého okruhu. Přibližně na jednom kilometru jsem se musel mimo cesty skrz zarostlý les dostat na skálu Halířka. Protože minulý rok jsem zvolil cestu nejkratší, která vedla skrz ostružiny, tentokrát jsem to vzal oklikou blíže k vodě, kde se dalo projít snáze. Na Halířku jsem se tak dostal jen s mírně poškrabanýma nohama. Chvíli jsem si užíval výhledu a pak jsem seběhl na normální cestu vedoucí na dohled od vody.

Další těžký úsek mě čekal nedaleko, kde jsem se musel dostat přes prudké údolí Koněšínského potoka. Na druhé straně jsem se připojil na zelenou značku, což znamenalo opět normální cestu, která mě kolem Koněšínské pláže dovedla ke Kozlovským skalám. Protože bylo opravdu hodně vody, z poloostrovu Kozlov byl ostrov a zřícenina hradu, nacházející se na vrcholu, byla nepřístupná. Stále jsem pokračoval po zelené značce až nad zátoku Lavičky. Výjimečně jsem nesbíhal dolů do tábořiště, ale pokračoval nahoře nad údolím po skalním úbočí. Dostal jsem se tak ke Stropešínskému mostu, ze kterého jsem měl pěkný výhled na téměř zatopený ostrov Krokodýl, ze kterého byly vidět jen stromy.

Odbočil jsem na značku červenou vedoucí do obce Hartvíkovice, ze které jsem seběhl do Autocampu Wilsonka. Ten je sice mimo sezónu nefunkční, ale vede z něj cesta po úbočí nahoru na Wilsonovu skálu. Výhled z největší skály nad Dalešickou přehradou moc příjemný nebyl, protože tam tak silně fučelo, že se to skoro nedalo ani ustát. Naštěstí zde byla lavička schovaná na závětrné straně, na které jsem se půl hodiny kochal výhledem a pojídal sušenky. Ačkoli jsem měl za sebou teprve 18 km, z obíhání přehrady to bylo téměř vše, protože další úsek už se k vodě skoro vůbec nepřiblížil.

Vrátil jsem se do obce Hartvíkovice, ze které jsem pokračoval dál po červené značce vedoucí po silnici. Proběhl jsem obcí Popůvky a odbočil na Kramolín. Krátce nato jsem opustil silnici, protože značka vedla lesem. Tam jsem objevil lavičku s výhledem, ze které jsem pozoroval západ slunce. V tomto místě jsem byl přesně v polovině. Nasadil jsem čelovku a vyrazil na zpáteční 25km úsek. Nejprve jsem proběhl obcí Kramolín, abych se přes hráz Dalešické přehrady dostal na druhý břeh. Potom už následoval velmi dlouhý úsek po lesní cyklostezce přes obce Stropešín a Třesov až úplně zpátky do obce Vladislav k autu. Protože do Třebíče jsem to měl jen 10 km, doma jsem byl po 23. hodině.

Fotky: 42x

Západ slunce nad obcí Kramolín
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Mapa s trasou