| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2025-02-19
Běh 72 km: Náchod - Orlické hory
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh po zasněženém, západním hřebenu Orlických hor až na nejvyšší vrchol Velká Deštná a noční návrat přes Deštné v Orlických horách a Nové Město nad Metují včetně nepříjemného ztracení zpátky do Náchodu.
Jakmile jsem ukončil své pracovní povinnosti ve městě Náchod, převlékl jsem se do běžeckého oblečení a přesně v poledne se za nádherného, zimního, slunečného počasí vyrazil proběhnout do Orlických hor. První kilometry byly poměrně zajímavé, protože jsem stoupal po zelené značce, kde se nachází několik starých vojenských srubů v udržovaném stavu. Zároveň jsem měl z některých míst pěkné výhledy na zasněžené vrcholky Krkonoš, kterým dominovala Sněžka. Jakmile jsem ale proběhl obcí Česká Čermná, trasa další dvě hodiny moc zajímavá nebyla. Střídal jsem terénní cesty i silnice a díky slunečnému dni i absenci sněhu jsem si připadal jako na jaře. Za obcí Olešnice v Orlických v horách se to ovšem velice rychle změnilo.
Cesta značená červenou značkou začala velice prudce stoupat na západní hřeben Orlických hor. Během několika desítek minut jsem se dostal do lesa, kde začala být souvislá vrstva sněhu. Když jsem o něco později proběhl přes vrchol kopce Ostružník (982), konečně už jsem si připadal jako na horách, protože sníh se držel na stromech. První větší zastávku jsem měl na česko-polské státní hranici přímo na vrcholu kopce Vrchmezí (1084), kde jsem vystoupal na vysokou, dřevěnou rozhlednu. Kromě opětovného výhledu na Krkonoše jsem tentokrát viděl i druhým, východním směrem na vrchol kopce Králický Sněžník (1423) v Jeseníkách.
Dál jsem pokračoval po cestě značené červenou turistickou značkou, v zimě udržovanou pro běžkování, vedoucí přes vrchol Polomského kopce (1051) na vrchol kopce Šerlich (1027), vedle které ho se na polské straně nachází sjezdovky a na straně české Masarykova chata. Do západu slunce zbývala poslední hodina, krajina se začala zbarvovat do červena a teplota rychle klesat. Stále po červené značce jsem o něco později doběhl na vrchol kopce Velká Deštná, který je s nadmořskou výškou 1116 m nejvyšším bodem Orlických hor. Přímo na vrcholu jsem opět vystoupal na vysokou rozhlednu. Společně s ostatními návštěvníky jsme potom pozorovali západ slunce, při kterém jsme všichni nepříjemně vymrzli. Dole pod rozhlednou jsem nasadil čelovku s blikačkou a vydal se na zpáteční cestu. Měl jsem za sebou 30 km, což měla být přesně polovina. Jenže noční úsek moc podle plánu nešel.
Než jsem seběhl dolů do města Deštné v Orlických horách, krásně jsem se prohřál. Dále jsem pokračoval po silnici přes obce Sedloňov a Sněžné až do údolí řeky Olešenka, kterým vede cyklostezka i turistická cesta. Když jsem dobíhal do osady Peklo, která byla asi 10 km od Náchodu, rozhodl jsem se, že poslední úsek nepoběžím přes kopec, ale mírně si ho prodloužím, když budu pokračovat stále údolím kolem řeky. Kvůli nízké teplotě se mi výdrž baterie v mobilu dostala na 1 %, kdy jsem na něj raději vůbec nesahal, aby se nevypnul. Následující téměř hodinu jsem běžel údolí po silnici, poslouchal hukot řeky a těšil se, až za chvíli budu zpátky u auta.
V hlubokém údolí toho v noci moc na koukání nebylo, a tak jsem se občas díval nahoru na noční oblohu. V jednom okamžiku jsem si všiml hvězdy, která výrazně blikala. To mě trochu znejistilo, protože jediná blikající hvězda, kterou znám, je Sírius. Ta je ovšem vidět na jihovýchodním obzoru a já přitom běžel opačným severozápadním směrem do Náchodu. Když jsem o něco později poznal v úzkém pruhu noční oblohy souhvězdí, o kterém jsem věděl, že se také nachází na jihu, už mi to nedalo a po krátkém zahřívání mobilu jsem se podíval na mapu. Noční ticho prořízla hlasitá nadávka. Když jsem asi před hodinou v osadě Peklo pokračoval dál kolem řeky, tak jsem si nevšiml, že se jednalo o soutok s řekou Metuje. Místo toho, abych běžel po proudu do Náchodu jsem totiž pokračoval proti proudu do Nového Města nad Metují. Poslední hodinu jsem tedy běžel úplně opačným směrem. To bylo velice nepříjemné zjištění, protože jsem s očekávaným cílem spotřeboval všechno pití, ale hlavně už bylo deset hodin v noci, já byl unavený a celou zpáteční cestu jsem cítil slabou bolest v levém koleni.
V první řadě jsem musel oživit mobil, abych se mohl navigovat pomocí mapy. Kvůli tomu jsem mobil přemístil za trenky, kde už se mi nouzové ohřívání věcí v mrazivém období několikrát osvědčilo. Také jsem přepnul téměř vybité hodinky do úsporného režimu, aby dokázaly změřit celou trasu. Z Nového Město nad Metují jsem se po hlavní silnici dostal do obce Vrchoviny, kde jsem odbočil na neznačené polní a lesní cesty. Po další půlhodině jsem seběhl do obce Bražec, kterou bych probíhal i v případě předchozí správné cesty. Bražec přímo sousedí s Náchodem, takže už jsem byl skoro v cíli. To bylo tak akorát, protože už jsem začínal cítit, že se dostávám na hranici vyčerpání. To poznám tak, že se v jakémkoli prostředí začnu potit studeným potem. Před půlnocí jsem se konečně vrátil k autu, kde jsem se trochu najedl i napil, abych ještě zvládl odřídit tříhodinovou cestu napříč Českem zpátky domů do Třebíče. Do postele jsem se tak dostal až v půl páté ráno.
Garmin Connect | FacebookFotky: 42x
21 - 40 |
◄ 1 2 3 ► | 42 |
21 - 40 |
◄ 1 2 3 ► | 42 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2025 |