2016-09-24
Saar Challenge 2016

1. místo na 65 km dlouhém ultratrailu nedotčenou přírodou Žďárských vrchů s převýšení 1350 m a to pouhý týden po Brněnském Masakru. Nohy bolely, ale vydržel jsem to.

Když jsem letos na začátku jara běžel 232 km ze Sněžky do Třebíče, seznámil jsem se u Pardubic s běžci, díky kterým se mně dostalo mimo psychické podpory i pozvání na závod Saar Challenge. Žďárské vrchy jsou mé oblíbené kopečky a proběhané je mám celkem dobře, takže jsem se hned zaregistroval. Jediné co mě trochu trápilo, že se konal hned po podobně náročném závodě.

Přesně po týdnu po Brněnském masakru 2016, který se mi vydařil, jsem tedy nastoupil na start závodu Saar Challenge - 65 km s převýšením 1350 m ve Žďárských vrších. Na regeneraci bylo málo času, takže ještě ráno před startem jsem cítil, že při dřepu mě bolí stehna. Začátek se mi běžel na předním místě nádherně, protože jsme ve skupince 3 lidí pořád o něčem mluvili, ale od 15. km jsem začal cítit nohy a bylo mi jasné, že je po příjemné běhu. A od 25. km u Pasecké skály začalo peklo. Nohy bolely jako čert a ještě mě chytly střevní obtíže, takže jsem si musel odskočit na pár minut za keř. Zrychlil jsem a při běhu kolem Malinské skály jsem všechny tři závodníky přede mnou naštěstí doběhl. Potom jsem si zase rozbil zip na ledvině a praskl mi gel, který se mi následně vylil po celém rozkroku, takže jsem vypadal, jako bych to nevydržel. Při běhu do kopce ke Čtyřem palicím jsem se zakousl a utekl jsem jim. Na samé hraně s křečemi v nohách jsem doběhl na 1. absolutním místě v čase 5 hodin 41 minut a 32 vteřin. Zároveň jsem posunul traťový rekord o půl hodiny. Nechápu, jak jsem to mohl vydržet, ale podařilo se to.

Článek

Saar Challenge 2016

Protože start je až v devět hodin a já už večer přijel do Hlinska na prezenci, tak se výjimečně probouzím samovolně po šesté hodině na turistické ubytovně asi půl kilometru od startu. Nasnídám se a ještě hodinu a půl ležím v posteli a hraji hry na mobilu. Před osmou konečně vylézám z postele a připravuji si věci na závod. Oproti Brněnskému masakru 2016, minulý týden je výrazně chladněji, takže už si oblékám kompresní návleky na lýtka, kompresní krátké kalhoty a kompresní tričko s krátkým rukávem, vše Skins DNAmic. Ponožky volím tlusté Merino od domácí třebíčské firmy Pondy K, které si mi osvědčily v terénu, protože chodidla jsou pěkně v suchu, teple a v botě lépe drží. Na nohy si opět beru boty Hoka One One Stinson 3 ATR, které mají neuvěřitelné tlumení a dobrou přilnavost. Do ledviny si beru gely a pití. Na hlavu si dávám bluetooth sluchátka na osamělé úseky. Odskočím si naposledy na záchody a odcházím. Tašky s věcmi zavřu do auta a vyklusávám ke sportovní areálu na start. Přiběhnu chvíli před tři čtvrtě na devět. Pozdravím se s pořadateli, některými závodníky a začne předzávodní brífink, kdy jsou nám zopakovány důležité informace o trati a samotném závodu. Na chvíli si jdu ještě popovídat s Martinem Jindřiškem, který se mnou běžel část trasy přes Pardubice při mém jarním běhu ze Sněžky do Třebíče a Michalem Tomanem, který mě doprovází na těchto mých ultra bězích při závěrečných úsecích do Třebíče. Oba běží střední trasu na 39 km. Těsně před devátou jdeme všichni závodníci na dlouhé trati na start. Vyčkáme přesně do celé a vystartujeme.

Saar Challenge 2016

Vůbec nikoho tu neznám, takže netuším, jak se poběží. Každopádně jeden ze závodníků do toho hned šlápne a běží poměrně rychle vpřed. Držíme se ho pár set metrů do prvního kopce, kde zpomalí. Ve skupince vybíháme nahoru k lesu k fotografům. Po polní cestě vběhneme do lesa a začneme zase klesat. Zatím se držíme modrého turistické značky. Zde nám výrazně uteče další závodník, který to pěkně pustil. Já se nikam neženu. Pomalu si ho doběhnu u obce Hamry. Při dalším mírném stoupání lesem se oddělím společně s dalším běžcem. Začneme si spolu povídat o běhání a závodech. Nálada jde výrazně nahoru na úkor rychlosti, protože mírně zpomalujeme. Za chvíli už jsme díky tomu tři a další se blíží. Bez zadýchávání probíráme dlouhé běhy, třeba zatím můj nejdelší, když jsem na začátku jara běžel 300 km z Lysé hory do Třebíče. Také mu říkám, že si běhání čím dál více zpestřuji, když si s sebou beru foťák a významnější trasy si takhle fotím a poslední dobou z nich i točím videa. Proběhneme obcí Lhoty a opět zmizíme v lese. Opouštíme turistické značení a pokračujeme po asfaltové silnici. Dozvídám se, že jeden můj spoluběžec je také lezec, tak se náš rozhovor směřuje tímto směrem. Hned ho zvu, ať si za námi někdy přijede skočit z mostu. Povídám mu o naší zatím největší akci při skákání ze 110 m vysokého komínu, kdy jsem musel přes noc vymyslet, jak bez uzlu spojit lana. Přeběhneme silnici a na druhé straně na parkovišti je první kontrola a první občerstvovačka. Dobíhá nás další běžec. Máme za sebou prvních 14,5 km za 1 hodinu a 7 minut. Zatím jsem toho moc ze své láhve nevypil, proto ji nedoplňuji a jen se napiji z kelímku, cvaknu kontrolu a pokračuji.

Saar Challenge 2016

Nyní už běžíme čtyři. Naše rozhovory se mezitím stočili k vysokohorské turistice. Povídám některé zážitky z výstupu na nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4810) a ještě vyšší ruský Elbrus (5642). Lesem stále kličkujeme vzhůru pod Žákovou horou (810) a dostáváme se na zelenou značku. Naše rozhovory pomalu utichají, protože čtvrtý závodník, který nás doběhl nedávno, zachoval svoje tempo a my se držíme s ním. Zároveň začínám cítit svaly ve stehnech, což není dobré znamení. Jsem si vědom, že jsem nestartoval úplně zregenerovaný, ale čekal jsem, že to přijde později. Letos to u mě bývá kolem 50. km. To že máme jen kolem 17 km, mě trochu děsí. Budu se držet, co to půjde. Na Fryšavském kopci (792) málem přeběhneme druhou kontrolu. Naštěstí jeden ze závodníků na nás křikne, a tak si běžíme orazit kartu. Tenhle závod má jednu zvláštnost a to, že na kontrolách, kde nejsou občerstvovačky nejsou žádní pořadatelé. Jsou tu pouze oranžovobílé látkové lampióny s kleštičkami pro orientační běh, takže si každý závodník musí kartu procvaknout sám. To provedeme a začneme sbíhat z kopce směrem k Fryšavě pod Žákovou horou. Od startu uplynula zatím 1 hodina a 27 minut, během kterých jsme urazili přes 18 km.

Saar Challenge 2016

Dva závodníci, kteří nás doběhli poslední, to z kopce pouštějí, takže je potom dobíháme opět na rovině. Po asfaltové silnici začneme klesat až do Fryšavy. Snažím se natahovat nohy a držet se ve skupině, ale sakra to bolí. Proběhneme kousek po hlavní silnici a odbočíme do kopce na žlutou. V té chvíli si trochu oddychnu, protože do kopce zabírají úplně jiné svaly a ty se zdají zatím v pohodě. Naopak ti dva, co běhají rychle z kopce, se teď drží vzadu. Dobře si to střídáme. Jenže každý kopce má svůj vrchol, takže teď už běžíme dolů k Medlovskému rybníku. Zpomaluji a na hrázi už začínám být smířený s tím, že pro mě pozice ve vedoucí skupině pomalu končí. Ke stehnům se totiž přidaly i lýtka. Za Medlovem odbočíme do lesa a pokračujeme po modré. Jakmile začne cesta stoupat vzhůru po kamenech a kořenech, vedoucí dvojice zpomalí a já se opět dostávám dopředu. Takhle asi 10 minut stoupáme až k Pasecké skále (819), kde se nachází třetí kontrola. Aspoň už jsme za třetinou, protože na displeji hodinek vidím 26 km za 2 hodiny a 4 minuty. Cvak do karty a bohužel musíme opět dolů.

Saar Challenge 2016

Během minuty přijdu o svůj náskok, protože nohy mě prostě rychleji nepustí. Aspoň že ti dva za mnou tam stále zůstávají. Dostaneme se na silnici, po které vyběhneme z lesa a klesáme dále do Kadova. Ve stejném pořadí jen s většími rozestupy dobíháme na náves, kde je čtvrtá kontrola a druhá občerstvovačka. Tohle byl hodně krátký úsek. Asi jen 3 km, protože jsme na 29. km za 2 hodiny a 16 minut. Zde se všichni 4 potkáváme. Já už mám láhev poloprázdnou, takže kromě vlastního občerstvení doplňuji i ji. Vidím, že vedoucí závodník chce získat náskok, a tak zkracuji občerstvování, orazím kartu a vyrážím pár desítek metrů za ním.

Saar Challenge 2016

Naštěstí klesání hned za vesnicí končí, takže po pár set metrech ho dobíhám při stoupání lesem. Společně vybíháme až nad Samotín, kde se to opět láme dolů kousek po silnici. Překvapivě se přede mě nedostává. Míříme nad Blatiny, kde je na louce posazený výrazný kámen a je od něj výhled do údolí. Začneme klesat kolem lesa, ve které stojí Drátenická skála (776). Zde už to znám velice dobře, protože tudy často běhávám kolem různých skal. Je vidět, že je to tady turisticky oblíbené místo, protože zde potkáváme čím dál více lidí. To všechno by bylo pěkné, kdyby mě tak strašně nebolely nohy. Když si člověk říká, že to horší být nemůže, tak může. Začnu cítit nepříjemnou bolest v břichu a pálení u zadku. A je to tady. S tímhle běžet dál nemůžu. Zpomaluji a nechávám běžce přede mnou se vzdalovat. Teď mám jiné starosti. Dívám se, kam bych zalezl, ale všude jsou samí lidé. Cupitám tedy dál. Na křižovat odbočím na červenou směrem k Malinské skále. Už se to nedá vydržet. Sbíhám z cesty a mizím za blízkými stromky. V podřepu a bolestech smutně pozoruji, jak se propadám na třetí a čtvrté místo. Když je dílo dokonáno, dívám se, kde by se dalo co použít. Ach jo, všude je jen pichlavý mech. Au. Opakuje se tedy situace jako v červenci na Jizerském ultratrailu 2016, kde mě také něco prohnalo. Tentokrát aspoň tuším, že za to může ten pečený kořeněný chleba a čtvrt kila gumových medvídků, kteří se přede mnou večer před spaním nedokázali schovat. O něco lehčí vyrážím zpátky do tratě. Naštěstí už mě nikdo další nepředběhl. Nasazuji ostřejší tempo, zapínám si hudbu do sluchátek a po kamenité cestě vybíhám k Malinské skále (811), kde se nachází velká skupina turistů a pátá kontrola. Už jsem za polovinou, protože za sebou mám 33,5 km za 2 hodiny a 45 minut. Cvak a rychle dál.

Saar Challenge 2016

Asi jsem opravdu přidal na tempu, protože hned po pár stech metrech předbíhám závodníka na třetí pozici, se kterým jsem běžel na začátku. Je docela překvapený, kde se tady beru. Stručně mu to vysvětlím: "Sranec". A běžím dál. Další na řadě je překvapivě ten, co před tím běžel první. Když ho doběhnu, tak mi zase on vysvětlí, proč se tolik propadl. Prý mu vylezla vložka z boty. Hned se kouknu na jeho boty a vidím Inov-8. Stejný problém se stejnými boty dokonce na stejném místě měl i Filip Moravec, když jsme zde běželi na jaře. Tolik ke krátké recenzi na boty, které si díky tomu určitě nekoupím. Společně pokračujeme ve stíhání závodníka na prvním místě, na které se dostal ze třetího místa. Hudbu vypínám, kdybychom mezi sebou něco chtěli prohodit. Míjíme turisty, cyklisty, děti, rodiče i prarodiče. Proběhneme kolem Lisovské skály (802) a začneme klesat. Opět se propadám. Naštěstí jen na chvíli, protože hned se to zase stáčí po žluté mírně nahoru. K šestém kontrole u Devíti skal (836) dobíháme opět společně po 3 hodinách a 9 minutách. Za sebou máme 38 km.

Saar Challenge 2016

Následuje dlouhé klesání po modré. Aby toho nebylo, tak při manipulaci s ledvinou se mi podaří rozbít zip. Stejná ledvina a stejný problém jako před dvěma roky na Brněnském masakru 2014. Vypadá to na další reklamaci. Trochu to zajistím druhým jezdcem a doufám, že mi nic nevypadne. Hned na začátku se běží po velkých kamenech, což je pro mě docela záživné, ale jakmile se dostaneme na cestu, začínám ztrácet. Od Devíti skal se naše trasa spojuje se střední trasou na 39 km. Předběhneme tedy jednu opožděnou závodnici a za Bílou skálou po dalším kilometru i závodníka. Už s velkým rozestupem dobíháme do obce Křižánky, kde se překvapivě všichni tři na prvních místech potkáváme u sedmé kontroly a třetí občerstvovačky. Cítím příležitost, tak si rychle cvaknu kartu, doplním láhev a začnu se občerstvovat. Jak uvidím, že první dva vybíhají, vyrážím hned za nimi. Za sebou nechám 41 km za 3 hodiny a 24 minut.

Saar Challenge 2016

To že běžíme všichni tři v těsné blízkosti, mi dává naději. Dokud mi budou sloužit nohy, tak jim to zadarmo nenechám. Protneme hlavní silnici a míříme mírným kopcem k lesu. V lese už jsme všichni tři pohromadě. Po rovinaté lesní cestě se stále držíme při sobě. Před námi je těžký výstup ke Čtyřem palicím, takže čekám příležitost. Jakmile začneme stoupat, ostatní začínají zpomalovat. Kopec je to dlouhý, takže mám šanci. Hlavně se jim musím ztratit z dohledu, aby přišli o motivaci. Rychlost volím takovou, abych byl pořád rychlejší než oni a vzdaloval se jim. Zatím se daří. Hlavně musím vydržet. Nohy kromě bolesti ještě začínají pálit. Najednou si všimnu, že mám nějak mokrou ledvinu. Kdyby jenom ledvinu. Mám koláč přes celý rozkrok, jak bych to nevydržel. Zkontroluji láhev, ale ta je suchá. Až po nějaké době si všimnu, že mě praskl a vytekl gel, který si nechávám až na úplný konec závodu, kdyby bylo potřeba nabuzení pro případný sprint. No tak teď mám nabuzené úplně něco jiného. Díky téhle nepříjemnosti se dostanu až ke Čtyřem palicím (732) bez vnímání, jak se mi vaří nohy. Cvakám kartu u hloučku turistů na osmé kontrole. Jsem na 44. km za 3 hodiny a 42 minut. Závodníci za mnou jsou poměrně daleko za mnou, takže teď musím ještě vydržet i na další části.

Saar Challenge 2016

Běžím tedy, co to jde, a jen si s úsměvem všímám, jak si někteří pro ti mně jdoucí turisté prohlíží můj mokrý rozkrok. Zapínám si opět hudbu, abych se lépe odreagoval. Tempo udržuji i z kopce, ale i tak se každou chvílí otáčím, abych nikoho nezahlédl. Proběhnu pod Milovskými perníčky (737) a stále mířím z mírného, ale táhlého kopce dolů. Když odbočím do kopce ke Zkamenělému zámku, zahlédnu za sebou v dálce jednoho běžce. Naštěstí to stoupání jistí. U Zkamenělého zámku (752) míjím velkou skupinu turistů. Seběhnu ke Knížecí studánce a začnu stoupat k loveckému zámečku Karlštejn, kde se na 48. km nachází devátá kontrola a čtvrtá občerstvovačka. Dobíhám k ní po 4 hodinách a 8 minutách. Následuje označení karty, doplnění pití a občerstvení. Když vyrazím, uvědomím se, že jsem na stole nechal kartu, tak se pro ni musím pár desítek metrů vrátit. Teď už můžu pokračovat.

Saar Challenge 2016

Následuje dlouhé klesání do Moravské Svratky po červené, které jsem jednou vybíhal nahoru. Po cestě míjím jednu ženu, která mi fandí. Proběhnu golfovým hřištěm a blížím se k obci. Z ničeho nic mi ale najednou projede levým lýtkem silný výboj, označující příchod křečí. To snad není možné. Dnes snad jde všechno proti mně. A právě, když se mi daří únik. Zároveň, ale nevím co přesně očekávat, protože při běhání jsem nikdy v životě křeče neměl. Doufám, že mi se vyhnout i dnes. Zkracuji trochu krok, hlavně při odrazu, abych tolik nenatahoval špičky a snížil ohrožení křečemi. Tohle je jeden z poznatků, který jsem se naučil minulý rok, když jsem plaval 16 km přes celou Dalešickou přehradu a křeče jsem měl ke konci téměř při každém kopnutí. Není to úplně ono, ale účel to plní, protože stále běžím. Proběhnu skrz Moravskou Svratku a pokračuji po mírně zvlněné silnici do obce Chlumětín. Tím, že jsem zkrátil odrazy ze špiček, jsem práci lýtek převedl na svaly v holeni. Počkat! V holeni jsou nějaké svaly? Vždyť je tam kost. Ale vzhledem k tomu, že náběhy na křeče teď cítím v těchto částech nohy, tak tam asi budou. Opět měním styl běhu. Jednou nohou se odrážím ze špiček, druhou šetřím a po nějaké době to otočím. Jen vnímám, jak se náběhy na křeče pořád přesunují po všech místech v nohách. Aspoň, že zatím vynechávají stehna. Za Chlumětínem odbočuji doprava z červené k osadě Paseky. Proběhnu kolem pár domů a za nimi na poli zahlédnu poslední desátou kontrolu i poslední pátou občerstvovačku. Karta je označena, pití doplněno. Teď už jen zbývá sůl na křeče a pořádně to zapít. Pokračuji směrem do cíle. Za mnou už jsem nechal 55,5 km za 4 hodiny a 48 minut.

Saar Challenge 2016

Po louce sbíhám mírný, ale dlouhý kopec kolem lesa po zelené. Když jsem na jeho konci a za sebou nikoho nezahlédnu, začínám mít klidný pocit, že to dokážu. Ve Filipově se napojuji na žlutou a podobným profilem jako jsem teď běžel dolů, naopak stoupám po louce nahoru. V dálce před sebou zahlédnu dalšího opožděného závodníka. Mírně přidám. Proběhnu obcí Dědová a závodníka už mám za sebou. Po asi kilometru na silnici odbočuji zpátky do lesa. Zde potkávám proti mně jedoucího cyklistu, který se mě ptá, kolikátý jsem. Odpovídám, že snad první. Protnul jsem 60. km, takže by mně měly zbývat poslední 4 km. Bohužel opět začínám cítit tlaky v břichu. Mám sice náskok, ale tohle riskovat nebudu. Snad to vydržím. Mezi stromy zahlédnu panelové domy Hlinska. Už se to blíží. Přeskakuji kořeny i přesto, že nohy bolestivě protestuji. Ten les je snad nekonečný. I když se dostanu ven, jsem stále mezi stromy, které obklopují cestu. Vbíhám do Hlinska a předbíhám dalšího osamělého běžce ze střední trati. Míjím rodinné domy, panelové domy a garáže až se dostanu k hlavní silnici. Přeběhnu k řece Chrudimce a pokračuji kolem ní. Přes most pro pěší se dostávám na druhý břeh, kde kolem plotu sportovního areálu doběhnu na silnici, ze které jsme po startu odbočovali po modré do kopce. Už je to tady! Posledních pár set metrů. Proběhnu obloukem, pod kterým jsme startovali, a dobíhám za potlesku do cíle. Hurá, dokázal jsem to! Jsem první!

Saar Challenge 2016

Na krk dostávám dřevěnou medaili za doběhnutí a pořadatelé mi gratulují. Hned jim povídám o trápeních, které mě na trati čekaly. Pak si jdu popovídat s pár závodníky z kratších tratí, jak se běželo. Mezitím dobíhají závodníci v pořadí za mnou. Na hodinkách vidím, že výsledná vzdálenost je 65 km, což o více než 1 km delší, než se uvádělo. Teď aspoň chápu, proč mi ten kopec lesem dolů do Hlinska přišel tak dlouhý. Když mírně opadne euforie, opět ucítím břicho, takže mažu zaslouženě na záchod. Potom několik minut strávím rozpláclý u cíle a pozoruji, jak závodníci dobíhají. Vyhlášení je až v 18 hodin, takže mám ještě 3 hodiny čas. Odcházím tedy na ubytovnu, kde do sebe naliji nějaké věci na regeneraci. Sednu si do sprchy a trávím tam asi půl hodiny. Zpátky na pokoji se opět obleču do kompresního oblečení, tentokrát ale dlouhého kvůli regeneraci. Sbalím si věci, vrátím klíče a autem odjíždím zpátky k cíli. Už je tam znatelně více lidí. Za kupony si vyzvednu něco k jídlu a pití a jdu mezi známé tváře povídat si o závodu. Většina lidí je zvědavá, kolik toho mám za rok naběhaného. Když jim povím, že zatím necelých 7000 km, tak na mě jen nevěřícně koukají. Na to reaguji, že je to sice hodně, ale magických 10000 km mě letos asi uteče, protože červen jsem měl docela lenošný a tyhle závody tomu taky moc nepomůžou, když strávím pár dnů jen lehkým výklusem kvůli regeneraci. Další věc, kterou lidi zajímá, jsou boty Hoka One One Stinson 3 ATR, které mám na nohou. Vysvětluji jim, že je to poměrně nová francouzská značka specializující se na ultramaratonské vzdálenosti nebo na lidi s nadváhou. Zkrátka je to velká bota s obří podrážkou a malou hmotností, která má neuvěřitelné tlumení. Na druhou stranu ale není v botě cítit terén, takže to může někomu vadit. Z toho vyplývá, že jejich stabilita na velkých nerovnostech není moc velká. Když se došlápne celou plochou podrážky, je to ideál, ale jakmile jen částí, může nastat problém v podobně zvrtnutí. Když se dostanu k závodníkovi, se kterým jsem běžel na začátku, dokončíme náš rozhovor o lezení a já mu na sebe dávám kontakt. Čas docela letí, protože už je šest hodiny večer a nastává vyhlašování. Jako obvykle se začíná od nejkratších tratí a od nejstarších žen, takže moje chvíle je až úplně na konci. Stání na vrcholu bedny si užiji hned dvakrát, protože jsem jak první v kategorii tak i celkově. Závod je definitivně u konce a lidé se začínají rozcházet. Rozloučíme se tedy se známými i pořadateli, sedám do auta a po západu slunce vyrážím do Třebíče. Schválně nepíši domů, protože tam ještě nemířím. Na dnešek večer máme sraz s třídou ze základní školy, takže to bude ještě dlouhá noc.

Saar Challenge 2016

Věděl jsem, že to bude bolet. Týden po Brněnském masakru 2016 je prostě na regeneraci málo. Jen jsem nečekal, že to přijde tak brzy. Sám nechápu, jak jsem to mohl přes všechny nepříjemnosti vydržet a ještě jim na konci utéct. Bolest jsem vydržel, žaludeční problém ustaly, zip sem neřešil a gel jsem nepotřeboval. Celých 65 km s převýšením 1350 m jsem uběhl za 5 hodin 41 minut a 32 vteřin. Průměrnou rychlost jsem měl tedy 11,5 km/h, což je tempo 5:14 min/km. Téměř to odpovídá číslům z minulého týdne na Brněnském masakru 2016. Tímto výkonem jsem o půl hodiny vylepšil traťový rekord a zvítězil jsem jak v kategorii tak i celkově. Mně osobně příjemně překvapilo, že i takto dlouhý závod lze zorganizovat s minimem lidí. Sám jsem si vyzkoušel, že ne na všech kontrolách musí být organizátor. Postačily jen kleště. Jen se nesměly přehlédnout. Čekal jsem, že následující den nebudu moc používat nohy, ale překvapivě mě jen trochu bolely. Běhat, jezdit na kole i plavat mně normálně umožnily. Uvidím, jak se tyto závody zvolí termínově na příští rok, protože s pořádným odpočinkem by mohl padnout ještě lepší čas.

Fotky: 37x

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Saar Challenge 2016

Videa: 1x (00:02:17)

Ultratrail SAAR CHALENGE opět odstartoval